Královská ...

Asi každý, kdo někdy hrál kuželky a tato hra mu přirostla k srdci, alespoň občas přemýšlel, jaké by to asi bylo se zůčastnit nějakého opravdového turnaje. My jsme smýšleli stejně, nejenom že již jeden takový "turnaj" hrajeme (myslím tím mezipodnikovou soutěž v Bystřici), ale čím dál víc nás lákalo se zůčastnit i nějakého turnaje na vyšší úrovni. Někteří z našeho týmu si to potěšení již před vánocemi dopřáli a zůčastnili se Mistrovství kuželny amatérů v Jihlavě. To ale nebyla nejvyšší meta, mě osobně nejvíce lákala Královská dvojstovka. Ani kolegové takovému lákadlu neodolali - kapitán Jirka nás tedy přihlásil na akci jménem Pohár Vysočiny konanou v Jihlavě.

Nastal den D, neděle 14.1.2007 a do Jihlavy se vydaly dvě dvojice: Jiří Švanda & Tomáš Bukal a Martin Střešňák & Vít Bauer. Cesta byla příjemná, bez problémů, všichni jsme měli dobrou náladu, jeden vtípek stíhal druhý a než jsme se nadáli, stáli jsme před budovou, kde se mělo hrát. A protože zbývalo do začátku celkem dost času, tak jsme se decentně občerstvili hledě na kuželkářské dráhy, odkud co chvíli burácel zvonek signalizující právě shozenou devítku anebo "pestík". Začaly se dostavovat první příznaky nervozity, u mě znásobené upozorněním, že tady budeme hrát dle pravidel - nelze si tedy zanadávat, ani se zaradovat nahlas, či provádět jiné "normálnosti" samozřejmé a tolerované při hře u nás v B.n.P. Tak jsme na sebe nasoukali ty naše "dresy" (krom Jirky, ten si vzal ňáký modrý trikot) a šli jsme na dráhy.

Pět minut na rozcvičení a pak start natvrdo, to byla realita a byl docela problém si zvyknout na dráhy, které se velice liší od těch Bystřických zejména technickým stavem a čistotou. A kuželky padaly, po pár hodech začly zvonky hrát sonátu, která byla pro naše uši velice příjemná, nicméně s ubíhajícím časem toho zvonění velice rychle ubývalo a nebyl jsem sám, kdo se již ke konci první dráhy začal pomalu trápit. Když všichni doházeli následovala kratičká pauza tak akorát pro napití a výměnu drah. Druhá dráha byla pro každého už úmorná a to vzhledem k tomu, že jsme zvyklí hrát jenom 60 hodů združených, to ale nikoho z nás nepoložilo na lopatky a po stovce hodů, tedy v polovině následovala další kratičká pauza s výměnou drah. Na té třetí dráze jsme se už trápili opravdu všichni a tak byla vysvobozením poslední výměna drah. Tady jsem si řekl a myslím, že to tak cítili všichni, že si přeci to házení musím trochu vychutnat a překvapivě mě to šlo docela dobře a tak jsem si užíval každou zbývajíci vteřinu a že ten čas ale letěl rychle!

Nakonec jsme byli všichni utahaný jako koťata, ale spokojení, že jsme to zvládli a nikdo z nás se vážně nezranil a nezkolaboval. Dle našich očekávání jsme se umístili všichni až na samém dně tabulky. Cenu útěchy pro nás neměli a tak po krátkém vydechnutí a vyfotografování pohárů, na které jsme nedosáhli jsme se tedy zase přebalili do civilu, rozloučili jsme se a plni krásných zážitků a dobrého pocitu jsme se vydali k domovu. Vlastně ne, cestou jsme se ještě stavili v Jihlavě v jednom nejmenovaném obchodním domě, kde jsme nakoupili pár pamlsků. Mě se velice líbily vodní dýmky v tamním tabáku, Jirka zase mohl oči nechat na rotopedu, nakonec ale z obchoďáku vyjel s nákupním vozíkem, kterého se omylem a v domnění, že je náš, chopil před místním zverimexem. Náš nebyl. Cestou skoro nikdo nemluvil, Tomáš byl celou cestu zcela tiše a ozýval se pouze když jsem otevřel lahev se slivovicí, ale napít k jeho škodě nechtěl. A to je konec, jen doufám, že ostatní členové týmu najdou znovu odvahu se takové akce zůčastnit. Já už se těším!

Kompletní výsledky

zobrazeno: 992 x

staženo: 779 x

zpět